Lze předcházet škodám na porostech polních plodin způsobeným zvěří – ano, nebo ne?

Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D.

Působí na Mendelově univerzitě v Brně a zabývá se hlavně managementem populací zvěře a potravní ekologií spárkaté zvěře a jejím vlivem na vegetaci. Tématu škod zvěří na polních plodinách se metodicky věnuje již delší dobu.

Naopak dobrý poměr mezi náklady na opatření a efektem je u volby plodin, jejich rozmístění a prostorového uspořádání půdních bloků. Podniky, které hospodaří v oblastech s vyšší početností zvěře, mohou pěstovat to, co zvěři moc nechutná. Tím by škody výrazně poklesly, byť chápu, že je spousta podmínek, proč to nejde. Určitě bychom se měli vyhnout umístění atraktivních plodin (slunečnice, pšenice, kukuřice) těsně u lesa. Je ideální, pokud tyto plodiny budou od lesa odsazeny pruhem nízkého porostu, na kterém bude možné zvěř lovit. Rovněž velikost souvislé plochy plodiny, která zvěři poskytuje kryt, je důležitá. Z pozorování vyplývá, že například divoká prasata potřebují plochu minimálně dvanáct hektarů, aby se cítila natolik bezpečná, že v ní zůstanou i přes den. Rozdělení bloků kukuřice či řepky na části nějakou nízkou plodinou tak může výrazně snížit škody a uvnitř bloku se zase dá lovit a zvěř zneklidňovat. U obilnin stojí za vyzkoušení i snížení výšky porostu, což snižuje škody prasaty. Na nízkém porostu se jednoduše nažerou, u vysokého toho bachyně hodně poválí, aby se nažrala její malá selata, a škody se výrazně zvyšují.
Závěrem lze říct, že existují metody prevence, ale bez spolupráce a aktivního přístupu uživatelů honiteb je to boj s větrnými mlýny. Zemědělské subjekty by tak na prvním místě měly věnovat energii tomu, aby získaly vliv na chování uživatele honitby.*

Dr. Ing. Petr Marada

Na Agronomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně se zabývá zemědělskými technikami pro prevenci škod působených zvěří a škod působenými na zvěři.

Škody působené zvěří na porostech polních plodin jsou dlouhodobým problémem. Důvodů je několik. Velmi hlasitě se hovoří o problémech myslivců hospodařících se zvěří. Na intenzitě však v poslední době nabývá hlas mířící též k problematickému hospodaření zemědělců. Především absence či minimum prováděných preventivních opatření při produkci biomasy těmito aktéry venkovského prostoru jsou s ohledem na následné uplatňování škod alarmující.

Za účelem předcházení, tedy zabránění škod zvěří slouží platná právní úprava, která požaduje po hospodařících zemědělcích, aby činili přiměřená opatření k zabránění, respektive předcházení škodám, přičemž však nesmí být zvěř zraňována. Zemědělec by měl při své činnosti vycházet především z hodnocení svého agroekosystému, měl by zvažovat s ohledem na pěstování zamýšlené plodiny a výskyt zvěře, optimalizovat velikost dílů půdních bloků tak, aby bylo možné zvěř kontrolovat – například u řepky a kukuřice, a pokud bude zvěř dále působit škody, zajistit její odlov. Dále odvést či jinak zamezit plašením její negativní vliv, který by působil problémy. Zemědělcem musí být zvěř v přírodě vnímána stejně významně jako erozní ohroženost půdy, klimatická změna či potenciál výskytu karanténního škůdce. Půda, do které zemědělci sejí, by měla být prosta atraktivních posklizňových zbytků, půdní podmínky a vlastní příprava půdy před setím musí umožnit řádné zapravení osiva. Nelze v sousedství lesní kultury osít půdní blok kukuřicí, kde významná část osiva zůstává díky skeletovitosti, utuženosti a různým vlhkostním podmínkám půdního profilu nezapravena.

Díly půdních bloků a agronomická praxe řádného hospodáře musí též obsahovat zakládání dieteticky hodnotných prvků ekologické stability (biocenter, biokoridorů, zatravněných drah soustředěného odtoku, krmných biopásů a jiných kompenzačních ploch), které poskytnou volně žijící zvěři odpovídající potravní nabídku.

Právní úprava myslí též na myslivce, tedy hospodáře se zvěří. Příslušná ustanovení říkají, že stejná opatření můžou učinit i myslivci (ustanovení zvláštních právních předpisů dokonce ukládají provádět opatření k ochraně před škodami působenými zvěří). Myslivci, v zájmu ochrany zvěře, ale také prevence škod působených zvěří, jako uživatelé polních honiteb jsou přímo povinni pečovat o zakládání remízků a jiných vhodných úkrytů pro zvěř na vhodných pozemcích. Uživatel honitby je též povinen provozovat krmelce, zásypy, slaniska a napajedla. Též v době nouze zvěř řádně přikrmovat (v době setí kukuřice, kdy pole jsou prostá biomasy a hrozí škody černou zvěří). Pokud nejsou zmiňovaná preventivní opatření funkční, je doporučeno, vyžaduje-li zájem vlastníka, popřípadě nájemce honebních pozemků nebo zájem zemědělců, ochrany přírody anebo zájem mysliveckého hospodaření, aby počet některého druhu zvěře byl snížen. Orgán státní správy myslivosti povolí, popřípadě uloží uživateli honitby příslušnou úpravu stavu zvěře. Nelze-li škody působené zvěří snížit technicky přiměřenými a ekonomicky únosnými způsoby, uloží orgán státní správy myslivosti snížení stavu zvěře až na minimální stav, popřípadě zruší chov druhu zvěře, který škody působí.

Na základě těchto skutečností lze prohlásit, že škodám zvěří lze v současné době předcházet. Otázkou však zůstává, jak efektivní opatření budou a kdo se na nich bude podílet. Ze zkušeností víme, že nejvíce efektivní jsou opatření založená na vzájemné komunikaci a spolupráce zemědělců s myslivci, kteří v maximální míře využijí všech dostupných metod a nástrojů, které se jim nabízí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *