Je pěstování minoritních obilnin rentabilní – ano, nebo ne?

Ing. Dagmar Janovská, Ph.D.

pracuje ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby, v. v. i. Je vedoucí Týmu genové banky a kurátorka kolekce minoritních plodin. Zabývá se hodnocením minoritních plodin a jejich výzkumem. Věnuje se i ekologickému zemědělství. Je spoluautorkou odrůdy prosa Rubikon a amarantu Rubene.

Rentabilita minoritních obilnin, kam se většinou řadí i další druhy nazývané pseudoobilniny, by mohla být vysoká. Minoritní obilniny, kam se řadí pšenice špalda, jednozrnka, dvouzrnka, proso, bér a čirok, ale i oves a žito, a pseudoobilniny jako amarant, pohanka a quinoa, jsou plodiny, které není problém v podmínkách České republiky pěstovat. Vzhledem k tomu, že u spotřebitelů narůstá poptávka po tradičních (oves, žito, pohanka, špalda), bezlepkových (proso, bér, čirok, amarant, pohanka a quinoa), českých a lokálních potravinách i po plodinách nutričně bohatých (pohanka, amarant, quinoa), měla by i osetá plocha těmito plodinami vzrůstat. V tržním světě spíše narůstá dovoz poptávaných surovin než jejich plochy na českých polích. Přitom je to škoda a jmenované druhy mají co nabídnout. Leckdy i více než jen potravinu.

Pšenice špalda, jednozrnka a dvouzrnka jsou v poslední době vyhledávanou surovinou pro domácí pečení chleba, sušenek a dalších. Jejich pěstování není nikterak odlišné od pěstování pšenice seté. U ovsa se za posledních 25 let zmenšila plocha pěstování o jednu třetinu, u žita dokonce o více než polovinu. Přitom obě plodiny jsou u nás tradiční a poptávka po české produkci obou plodin se zvyšuje.

Proso je plodina C4 takže velmi dobře hospodaří s vodou. Tato plodina je vhodná nejen pro potravinářskou výrobu jáhel, ale výborně se hodí i do krmných směsí pro drůbež. Je to teplomilná plodina s krátkou vegetační dobou, která může být vyseta i po časně sklizených plodinách. Osivo prosa je i povinnou součástí dotačního titulu jednoletých krmných biopásů.

Bér je podobně jako proso a čirok C4 plodina vhodná do sušších podmínek, kde v porovnání s ostatními plodinami, poskytuje velmi dobrý výnos píce. Spolu s čirokem jsou obě plodiny vhodné i jako zdroj biomasy pro bioplynové stanice. Nejdůležitější ale zůstává potravinové využití zrna, které je přirozeně bezlepkové. Obě plodiny jsou v současné době v České republice na vzestupu v pěstování díky novým odrůdám na trhu.

Pohanka je tradiční plodinou, která se využívá pro výrobu krup, které jsou přirozeně bezlepkové. Pohanka obsahuje rutin, který napomáhá zlepšovat pružnost cév a působí tak jako prevence proti mnoha takzvaným civilizačním chorobám. Pohanka je také významnou nektarodárnou plodinou. Stala se i povinnou součástí směsí osiva pro dotační titul jednoletých krmných biopásů a volitelnou plodinou pro víceleté nektarodárné biopásy. Je i dobrou meziplodinou.

Amarant je plodinou vhodnou jak na produkci zrna, které je plné bílkovin a přirozeně bezlepkové, tak i na produkci píce. Protože se také jedná o C4 rostlinu, velmi dobře si dovede poradit s přísušky.

Quinoa je novinkou pro české zemědělství. Původem jihoamerickou plodinu je ale možné pěstovat i v podmínkách ČR. Na evropském trhu existuje několik odrůd, které jsou vhodné i do našich podmínek. Její význam je ve vysokém obsahu bílkovin v zrnu, které se využívá hlavně jako surovina do salátů, jako příloha i jako mouka pro přípravu bezlepkových potravin.

Z výše uvedených charakteristik je zřejmé, že všechny vyjmenované plodiny mají velký potenciál a jsou vhodné i na česká pole ke zvýšení zastoupení české produkce pro výrobu potravin.*

prof. Ing. Ivana Capouchová, CSc.

z Katedry agroekologie a rostlinné produkce z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze se zaměřuje na pěstování a kvalitu obilniny, včetně minoritních, zejména v ekologickém zemědělství.

V poslední době vzrůstá zájem spotřebitelů o potravinářské výrobky na bázi minoritních obilnin. Patří sem především pluchaté druhy pšenice (špalda, jednozrnka a dvouzrnka), dále prosovité obilniny a čiroky, ale v dnešní době i oves a žito, které ještě v první polovině 20. století tvořily nedílnou součást osevních postupů. K minoritním obilninám se řadí i pseudocereálie (pohanka, amarant a quinoa). Pro většinu minoritních obilnin a výrobků z nich jsou typické specifické senzorické vlastnosti a ve srovnání s běžně pěstovanými plodinami vyšší obsah řady nutričně významných látek (vitaminy, minerální látky, esenciální aminokyseliny, velmi hodnotné nenasycené mastné kyseliny, antioxidanty apod.).

Prostor pro pěstování minoritních obilnin k potravinářským účelům je zatím především v oblasti ekologického zemědělství, které je založené na pestrosti pěstovaných plodin a rovněž zpracovatelské kapacity v oblasti bioproduktů s nimi počítají. Pěstitelská technologie uvedených minoritních cereálií a pseudocereálií není zpravidla nijak složitá a náročná na vstupy a ceny produkce v bio kvalitě jsou vyšší v porovnání s produkty běžného zemědělství. Pěstování minoritních obilnin k potravinářským účelům především (ale ne jenom) v ekologickém zemědělství by tak mělo být rentabilní. K rozšíření pěstování minoritních obilnin a pseudoobilnin však přispívá i to, že některé z nich z nich se dobře uplatňují i jako meziplodiny a lze je využít i ke krmným či energetickým účelům.

Pozitivní je, že v posledních letech stoupá dostupnost odrůd minoritních obilnin, které jsou velmi dobře přizpůsobené místním podmínkám a dají se bez problémů pěstovat. Velkou zásluhu na tom má i Genová banka Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i. (VÚRV), která se v rámci testování genetických zdrojů obilnin a pseudocereálií dlouhodobě věnuje výběru materiálů, využitelných v zemědělské praxi. Patří k nim například odrůda ozimé špaldy Rubiota, která dosahuje nejen velmi dobrých výnosů, ale především vynikající jakosti zrna; v té často při ekologickém způsobu pěstování předčí i odrůdy pšenice seté. Tato odrůda si již své místo na našich polích našla, stejně jako některé zahraniční, především švýcarské odrůdy ozimé špaldy. Za zmínku stojí i některé další odrůdy, opět vyšlechtěné ve VÚRV z testovaných genetických zdrojů. Jedná se například o jarní dvouzrnky Rudico a Tapiruz či pšenici jednozrnku Rumona. K nejnovějším odrůdám minoritních obilnin, vyšlechtěným ve VÚRV patří odrůdy béru italského Ruberit a Rucereus a čirok zrnový Ruzrok. Jsou využitelné jak k potravinářským, tak i krmným účelům a jejich předností je především vysoká odolnost vůči suchu.

Při úvahách o postavení a perspektivách minoritních obilnin nelze opomenout oves. Je potěšitelné, že po desetiletích dramatického poklesu ploch i spotřeby v poslední době registrujeme zvyšující se zájem o oves a konzumaci výrobků z něj, neboť se jedná o obilninu, která je, co se týče nutriční kvality zrna, zcela unikátní. Výhodou je opět dostupnost vynikajících tuzemských odrůd ovsa setého i ovsa nahého.

Je zřejmé, že potenciál minoritních obilnin je značný. Lze jen doufat, že zvyšující se poptávka spotřebitelské veřejnosti po tuzemských a lokálních potravinách a zájem o nutričně velmi hodnotné výrobky přispějí k jejich většímu uplatnění v našem zemědělství.*

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *