Bob jako perspektivní plodina na tuzemských polích i ve výživě – ano, nebo ne?

Ing. Marek Seidenglanz

Ing. Marek Seidenglanz pracuje ve firmě AGRITEC, výzkum, šlechtění a služby, s. r. o., jako výzkumný pracovník. Zabývá se ochranou rostlin proti škůdcům, hodnocením účinnosti přípravků na ochranu rostlin a obecně zemědělskou entomologií a agroekologií.

Bob je perspektivní plodina. Optimistická odpověď je ale dána významem adjektiva perspektivní. Bob bude perspektivní plodinou i třeba v roce 2030, a to i v případě, že ho nikdo již nebude v ČR pěstovat. Tu otázku si trochu změním: Proč se pěstuje bob (míněno na zrno) tak málo? V posledních letech se výměra bobu v ČR pohybovala kolem 800 ha. Nechci nijak odbíhat od tématu, ale je potřeba říct, že nejde jen o bob. Jde o luskoviny obecně. A nejde jen o ČR, nýbrž o situaci v EU. V současné době se v Evropě vyprodukuje jen asi 30 % z celkového množství proteinů (rostlinných) potřebných pro výrobu krmiv. To je příčinou importu přibližně 40 mil. tun sójových bobů a sójové moučky ročně.

Důvodem této nerovnováhy, toho, proč se v Evropě luskoviny (a tedy i bob) pěstují tak málo, není ale sója samotná. Důvodem je výrazně nižší ekonomický profit z pěstování luskovin než z pěstování obilnin anebo třeba řepky. Z tohoto stavu se neradují zemědělci (jsou si dobře vědomi, jak luskoviny v osevních sledech chybí), zemědělští výzkumníci (znají pozitivní vliv luskovin na půdní vlastnosti a chování vody v půdě, význam biologické fixace dusíku na snížení spotřeby hnojiv, přínos pro zvýšení diverzity agroekosystémů s mnoha pozitivními dopady), poradci a ekonomové (dokážou vyhodnotit pozitivní vliv luskovin v osevním postupu na výnos následných plodin), tvůrci evropské zemědělské politiky (strach z neudržitelnosti a nekonkurenceschopnosti evropského zemědělství) a pochopitelně ani nyní poněkud háklivější nezemědělská veřejnost (proč zemědělci pěstují jen pšenici, kukuřici a řepku?). Avšak bob ani jiné luskoviny tady nebudou zemědělci pěstovat, dokud to pro ně nebude výhodné.

Nejde tady ale jen o lepší nastavení ekonomických a politických nástrojů. Ty jsou samozřejmě důležité, ale nejsou všelék. A je falešné všechno házet jen na ně. Je zde velké manko výzkumné. Chybí zde znalosti, jak bob a jiné luskoviny pěstovat, aby to bylo pro zemědělce výhodné nyní, tedy v současných ekonomických a klimatických podmínkách. Chybí širší na luskoviny zaměřený výzkum pokrývající všechny pěstitelské (způsob zakládání porostů, kombinace plodin, odrůd, ochrana proti škodlivým organismům, hnojení) a navazující zpracovatelské stránky (technologie, ekonomická koncovka) a systém účelného předávání výsledků takového výzkumu zemědělcům. Zemědělský výzkum strašně rychle stárne. V Evropě si z hlediska ochoty vynakládat peníze na zemědělský výzkum dlouhodobě hledí luskovin zejména ve Skandinávii. V posledních několika letech se v tomto smyslu začíná situace měnit i v několika dalších zemích. Konkrétně v případě bobu se jen v posledních třech letech rozběhlo několik velkých národních výzkumných projektů v Norsku, Finsku, Švédsku, Německu, Francii a Španělsku. A všechny mají za cíl to stejné: vrátit bob na pole. Jednotlivé země se tak začínají výrazně lišit svou ochotou platit výzkum zaměřený na luskoviny. Bez něho se luskoviny na pole nevrátí. A nám trochu ujíždí vlak.*

 

Miroslav Vrabec

Miroslav Vrabec pracuje ve firmě SELGEN, a. s., jako pracovník marketingu a také obchodu s ozimými hrachy, sójou, lupinou. Již od roku 1996 se zabýval podobnou činností ve funkci zástupce firmy Florimond Desprez pro ČR. Součástí jeho práce je též registrace nových odrůd, zakládání a vyhodnocování maloparcelkových i poloprovozních pokusů zaměřených u luskovin na produkci zrna i objemové hmoty.

Pokud si položíme otázku, zda rostoucí plochy sóji u nás konkurují pěstovanému bobu, pravděpodobně dospějeme k odpovědi, že nikoliv. Pro pěstování sóji je ideální teplá řepařská až chladnější kukuřičná oblast, bobu naopak více vyhovuje vlhčí řepařská až bramborářská oblast. Sója se u nás v podstatě pěstuje pouze na produkci zrna, u bobu to ve větší míře vždy bylo využití hmoty ať již do siláží, senáží, GPS, směsek, nebo jako krycí plodina. V ČR se bob, na rozdíl od států jako jsou Španělsko, Francie a Velká Británie, prakticky nikdy nevyužíval pro lidskou výživu.

Velmi zajímavé je srovnání pěstování bobu v širším měřítku. Celosvětově plocha pěstovaných luskovin výrazně roste. V roce 2006 zaujímaly 73 204 tis. hektarů, v roce 2018 již 95 720 tis. ha. Protože plocha bobu v podstatě stagnovala kolem 2550 tis. ha, její podíl na celkových luskovinách klesl z 3,55 % na 2,62 %. V rámci Evropy je trend u obou ukazatelů stoupající, ovšem celková plocha luskovin roste rychleji. V roce 2006 se luskoviny pěstovaly na 3895 tis. ha, z toho bob na 316 tis. ha (8,11 %). V roce 2018 již luskoviny zaujímaly 5802 tis. ha a bob 390 tis. ha (6,72 %).

Proti ostatním zemím zaznamenávají v České republice luskoviny neuvěřitelné turbulence. V roce 1922 dosáhly největšího rozšíření na 131 801 hektarů. Po pěti letech následoval pokles zhruba na 90 000 ha, kde se plocha udržela dalších sedmnáct let. V dalších osmnácti letech se pohybovala kolem 65 000 ha, aby v roce 1964 vystoupala na nový vrchol 103 184 hektarů. Po šestiletém období během dalších tří let následoval rychlý propad roku 1973 na 18 285 hektarů. Po rozšíření metody GPS do praxe právě u bobu i dalších luskovin následovalo opětné zvýšení ploch na úroveň kolem 60 tisíc hektarů. To bylo podmíněno zájmem o produkci nedostatkových bílkovinných komponentů v krmných dávkách. Právě bob se začal více senážovat ve směsce s jílkem, který svým obsahem cukru zlepšoval přijímání krmiva obsahujícího hořký tanin z barevně kvetoucích bobů. Zde opět během tří let došlo ke zvýšení luskovin na 94 155 ha v roce 1993. Po tříleté stagnaci se výměra postupně začala ztrácet na úroveň 17 851 hektarů v roce 2013, kterou si již velmi dobře pamatujeme. Vlivem podpůrných finančních prostředků začal podíl na orné půdě opět stoupat až na úroveň dnešních 37 302 ha. Podíl bobu klesl z 6,1 % v roce 2006 na 2,7 % (932 ha) v roce 2018. Sója se poprvé objevila ve statistikách ČR v roce 1997 s 281 hektary. Od té doby plochy prakticky pomalu rovnoměrně narůstají na 9641 ha v roce 2006 až 15 230 ha v roce 2018. Její rozšiřování nemá tedy na pěstování bobu žádný vliv.

V České republice byly pěstovány barevné boby, které vykazují lepší zdravotní stav a nižší napadení škůdci. Bohužel ale obsahují antinutriční látky, tudíž je nelze zkrmovat bez namíchání s dalším komponentem. V letech 2001 a 2002 byly zaregistrovány první české bělokvěté (beztaninové) odrůdy Merlin a Mistral, které se prodávají dodnes. Vzhledem k poklesu ploch bobu v následujících letech bylo další šlechtění zastaveno. Ke znovu otevření šlechtitelského programu došlo před dvěma lety v Chlumci nad Cidlinou. Důvodem byla zvýšená poptávka po odrůdách bobu z evropských zemí, kde se již plochy začaly rozšiřovat. Můžeme doufat, že podobný trend nastane i u nás a tato plodina, s obsahem bílkovin kolem 33 % a vyživující půdu vzdušným dusíkem, bude opět na našich polích více vidět.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *