Významné pozdně jarní plevele

Plevele jsou klasifikovány podle různých kritérií, avšak nejvhodnější je plevele rozdělovat podle jejich hlavních biologických vlastností, kterými jsou životní cyklus rostliny, délka života, způsob rozmnožování, rozšiřování diaspor a další. Podle těchto kritérií dělíme plevele na plevele efemerní, časně jarní, ozimé plevele, ale také plevele pozdně jarní. Pozdně jarní plevele obvykle vzchází při vyšších teplotách půdy, zpravidla nad 10 °C. Mohou vzcházet na jaře, v létě i během teplého podzimu. Na orné půdě se objevují v době, kdy jsou již porosty obilnin dobře zapojeny a nemohou jim konkurovat. Proto zaplevelují takové porosty, které mají pomalý počáteční vývoj nebo vzchází až později, například brambory, řepa cukrová, kukuřice, polní zelenina a podobně. Informují o tom odborníci z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně v říjnovém vydání časopisu Úroda.

Nezvyklé zaplevelení pozdně jarními pleveli může indikovat špatný stav porostu. Proto podle autorů článku pozdně jarní plevele můžeme nacházet například v ozimých i jarních obilninách, které jsou v neuspokojivém zdravotním nebo výživovém stavu, nebo se jedná o porosty, jež jsou pěstovány na nevhodných lokalitách.

Zástupců pozdně jarních plevelů je celá řada. Mezi významné skupiny pozdně jarních plevelů patří například pozdně jarní trávovité plevele, merlíky, laskavce, lebedy, lilky a durmany, ale i celá řada dalších teplomilných druhů, které se nově šíří na našem území a expandují na zemědělskou půdu.

U mnohých druhů ze skupiny dochází k velmi rychlému šíření především vlivem silné konkurenční schopnosti, změn v systémech hospodaření na orné půdě i kvůli klimatickým změnám, které v poslední době probíhají. Významná je také vysoká generativní reprodukce, která přispívá ke zdárnému šíření. Regulace zahrnuje celý komplex opatření, od střídání plodin přes meziřádkovou kultivaci (plečkování), podmítku a orbu až k použití herbicidů, uvádějí autoři článku.

Více informací přináší říjnové vydání časopisu Úroda (10/2020) v článku autorů Ing. Jana Štrobacha, Ph.D., a doc. Ing. Jana Mikulky, CSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně.*

Komentáře ke článku 1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *