Řepce stále svítí zelená

Možná by bylo vhodnější napsat žlutá, protože podle velikosti a množství žlutých ploch, které každoročně v květnu pokrývají krajinu, pozná i laik, že řepky se u nás pěstuje opravdu hodně. A zájem o tuto plodinu rok od roku stoupá. Svědčí o tom nejen statistické údaje o osevních plochách, ale i obrovská účast na v pořadí již osmnáctém vyhodnocovacím semináři Systému výroby řepky. Jeho pořadatelé Svaz pěstitelů a zpracovatelů olejnin, Praha a Dolňácko, a.s. Hluk měli starostí až nad hlavu. Do Hluku u Uherského Hradiště, kde se ve dnech 20. – 22. 11. 2001 seminář konal, totiž letos přijelo více než 950 lidí.

Vůči čemu je řepka konkurenceschopná

Termín konkurenceschopnost je v poslední době skloňován snad ve všech pádech a používán v mnoha oborech. Často si ale neuvědomujeme, že sám o sobě ještě nic neznamená. Konkurenceschopnost totiž musí být vždy vztažena vůči něčemu. Jak to je s řepkou a oním „vůči“, vysvětlil ve své přednášce Ing. Tomáš Doucha, ředitel Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky.
Řepka v zemědělské podniku soutěží především s jinými komoditami, hlavně s obilninami a z nich nejvíce s ozimou pšenicí. Podle ceny, za niž ji lze prodat, a podle nákladů na rentabilní pěstování se rozhoduje, kolik plochy jí bude v podniku vyhrazeno. To je ta nejjednodušší úvaha.
Konkurenceschopnost řepky je ale třeba chápat šířeji – vůči světu a v případě našeho státu také vůči Evropské unii. Výsledek pěstování (zisk nebo ztráta) závisí nejen na cenové pozici komodity v čase (v letech i v ročním období) a v prostředí, ale například také na úrovni podpor vyplývajících z uplatňované zemědělské politiky. V letech 1998 – 2000 u nás pěstování řepky podporováno nebylo, naopak řepka vlastně podporovala spotřebitele. Nyní se její postavení mírně zlepšilo. Přesto se pěstování řepky v rámci podniku většinou vyplácí.
Shrneme-li všechny aspekty, zdůraznil ing. Doucha, je naše řepka vůči světu vysoce konkurenceschopná. Jak tomu bude vůči Evropské unii, lze zatím těžko odhadnout. Scénářů je několik a neví se, jaké podpory budou naši zemědělci dostávat. V každém případě se po vstupu do EU pozice pěstitelů řepky na trhu zlepší. Pozor ovšem na fakt, že řepka je obchodovatelná jako surovina, což je méně výhodné než prodej výrobků nebo alespoň polotovarů, upozornil na závěr svého vystoupení ing. Doucha.

Nové prvky v agrotechnice

Nad odpovědí na otázku „Orat, či neorat?“ se střetávají vědecké kapacity, odborníci i pěstitelé–praktici již dlouho. Řepce se donedávna tento spor vyhýbal. Téměř nikdo si nemyslel, že by do pěstování této plodiny také mohla vstoupit minimalizace zpracování půdy. A přece! Poněkud váhavé postoje k této problematice, které se na vyhodnocovacích seminářích Systému výroby řepky objevovaly v posledních letech, vystřídal tentokrát celý blok přednášek.
Vyplynula z něj jasná odpověď. Minimalizace je při pěstování řepky možná a za určitých podmínek může být dokonce vhodnější než klasické zpracování půdy. Při rozhodování, který způsob zvolit, jsou velmi důležité právě ony podmínky a potom možnost zajistit minimalizaci jako systém a ne pouze občasné opatření. A ještě dva konkrétní údaje. Podle šetření Systému bylo v Čechách 70 % porostů ozimé řepky založeno po orbě, zatímco na Moravě to bylo jenom 35 %.
Samotnému založení porostu předchází volba odrůdy. Z třiceti u nás registrovaných odrůd ozimé řepky se v praxi pochopitelně všechny neuplatní stejně. Jisté je, že hybridní odrůdy se tlačí kupředu nebývale rychle. V průměru republiky zaujímaly v pěstitelském roce 2000/01 podíl 9 %, v některých oblastech to však bylo výrazně více. Předpokládá se, že v roce 2002 budou nejrozšířenějšími odrůdami Orkan, Capitol a Pronto.
Vyšší zastoupení ozimé řepky na orné půdě přináší větší tlak škůdců, a tak bude pravděpodobně nutné zasahovat proti některým z nich hned na počátku růstu řepky. To znamená mořit osivo. Podle Ing. Jana Kazdy, CSc., z České zemědělské univerzity by se mělo u hybridních odrůd stát moření pravidlem. U ostatních to je pojistka, která se většinou vyplatí, protože pozdní ošetření proti škůdcům už nebývá účinné.
Stejně jako moření osiva je novým prvkem v agrotechnice ozimé řepky podzimní použití morforegulátorů růstu. Například na podzim loňského roku jimi pěstitelé ošetřili polovinu ploch. Cílem je ne vysoká, ale mohutná rostlina se silným kořenovým krčkem a dobře vyvinutými kořeny. U takové je větší jistota úspěšného přezimování a lepšího startu do jarní vegetace.
Ve výčtu „nových“ zásahů v ozimé řepce by bylo možné pokračovat dále, ale jak mimo jiné uvedl ve svém vystoupení prof. Fábry, nic se nemá přehánět. Sedmnáct vstupů do porostu, což bylo u některých pěstitelů zaznamenáno, je podle něho spíše ke škodě než ku prospěchu.

Systém opět úspěšný

Sklizňová plocha ozimé řepky v České republice byla letos 350 tisíc hektarů. Pěstitelé tak překročili optimum, které je mezi 270 až 300 tisíci hektarů. Protože ani výnosy nebyly špatné, dosáhla letos produkce řepky rekordní úrovně. Přesto to podle ing. Martina Volfa, ředitele SPZO, neznamená pokles ceny řepkových semen. Významní evropští pěstitelé řepky totiž tak úspěšní nebyli.
Průměrný hektarový výnos za celou republiku je odhadován na 2,88 tuny, členové Systému výroby řepky dosáhli v průměru 3,13 t/ha (vyšší výnosy byly tentokrát v Čechách než na Moravě) a na ploše 8500 ha měli hektarový výnos vyšší než čtyři tuny. K úspěchu částečně napomohlo počasí (dlouhý podzim roku 2000 příznivě ovlivnil stav porostů před zimou), ale hlavní byly vhodně volené odrůdy (vysoký podíl hybridů) a účelně provedené pěstitelské zásahy.

Každá mince má dvě strany

Ozimou řepku můžeme bez nadsázky označit za naši nejúspěšnější plodinu. Její pěstování se dostalo na světovou úroveň. Letos bylo před námi ve výnosech pouze Německo, předběhli jsme dokonce Francii. Tak uvedl svoji přednášku nestárnoucí prof. Ing. Andrej Fábry, DrSc. Shrnul klady, které vedly k úspěchu, a upozornil na nedostatky, jichž by se měli pěstitelé vyvarovat.
Hlavním záporem pěstování ozimé řepky u nás je její příliš vysoký podíl na orné půdě. Přináší to mnoho problémů se škůdci a chorobami, a to nejenom na samotné řepce, ale i obilninách a na jiných plodinách. Rozšiřují se plevele, obtížně hubitelný je výdrol řepky. I když je řepka stále lukrativní plodina, úkolem číslo jedna je zastavit rozšiřování ploch, pokud není kompenzováno jinými plodinami v osevním postupu.
Největší rezervy vidí prof. Fábry ve výživě řepky, ve snížení sklizňových ztrát a v ekonomickém zpeněžování produkce. Proto za nejlepší investice považuje v současné době linky na posklizňovou úpravu semen řepky a sklady přímo v zemědělském podniku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *