Ranost, odlišná barva květu – potenciál ochrany řepky proti škůdcům – ano, nebo ne?

Doc. Ing. Petr Baranyk, CSc.

Doc. Ing. Petr Baranyk, CSc., působí ve Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin.

Ozimá řepka je napadána celou řadou škůdců, a to prakticky od vzejití až do konce kvetení a tvorby šešulí. Každé opatření, které jí od tohoto soustavného tlaku uleví, má smysl a je vítané.

Z tohoto důvodu se již před mnoha lety začaly zkoušet tzv. ochranné obsevy, jejichž podstatou byly dva až tři záběry sečky po obvodu pole, kterými se zasela v porovnání s vnitřní částí honu výrazně ranější odrůda řepky či řepice. Cílem bylo nalákat škůdce, zejména blýskáčka řepkového, do tohoto obvodového pásu, a tam ho zničit cíleným chemickým postřikem. Atraktivní na tomto konceptu byla úspora finančních nákladů, protože se insekticidně nemuselo ošetřovat celé pole, ale pouze jeho obvodová partie.

Teoreticky to bylo dobře vymyšlené, prakticky se však vyskytly menší i větší komplikace. Největší rozdíly v počátku kvetení existují obecně mezi řepkou a řepicí. Proto se do obsevů zpočátku vybíraly rané odrůdy řepic. Některé z nich však neměly dvounulovou kvalitu, čímž poněkud zhoršovaly kvalitativní parametry sklizeného řepkového semene.

To bylo důvodem, proč se přešlo na velmi rané odrůdy řepky. Ty však nebyly o tolik ranější, jako zmiňovaná řepice, proto plnily ochrannou úlohu o něco hůře. Zpravidla byly také méně výnosné, a protože dříve nejen kvetly, ale i dozrávaly, část přezrálých semen ze šešulí vypadala na zem, snižovala výnos a zaplevelovala pozemek pro následné plodiny.

Zajímavou alternativou se zdála být liniová odrůda ozimé řepky Witt, která kvete smetanově bílou barvou. Pro lidské oči je to velký rozdíl v porovnání s typicky žlutou barvou běžných odrůd řepky, ovšem hmyz vidí barevná spektra jinak. Existují studie, podle nichž pro něj rozdíl mezi žlutou a bílou barvou není tak velký jako pro oči naše.

Kromě toho se na více než 90 % výměry řepky v České republice v současné době pěstují hybridní odrůdy, jež mívají vyšší výnosy než odrůdy liniové.

V mnoha regionech se navíc škodlivost blýskáčka významně snížila a daleko větší problémy způsobují krytonosci, které odlišným termínem či barvou kvetení těžko ovlivníme. Jsou známy i takové případy, kdy se v jinak kvetoucím ochranném pásu namnožila bejlomorka a v následné generaci významně poškodila celý pozemek.

Měřítkem úspěšnosti veškerých teorií je obvykle praxe. Z tohoto pohledu nezbývá než konstatovat, že s ochrannými obsevy se v ČR více méně přestalo.*

Ing. Tomáš Hovorka

Ing. Tomáš Hovorka, v současné době je studentem doktorského programu na České zemědělské univerzitě v Praze (FAPPZ) a zároveň pracuje ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v. v. i, v Praze-Ruzyni v týmu Integrované ochrany zemědělských plodin proti škůdcům, kde se zabývá aplikovanou entomologií.

Rozdílná atraktivita odrůd řepky, ať už s odlišnou barvou květu nebo fenologií, má podle mého názoru jistě v budoucnosti pěstování ozimé řepky velký potenciál. V případě bíle kvetoucí řepky spočívá pozitivní efekt jednoznačně ve snížení atraktivity rostlin pro škůdce v době květu. V České republice se jedná hlavně o blýskáčka řepkového, krytonosce šešulového a bejlomorku kapustovou. Během našeho výzkumu v letech 2015 až 2018 byl zjištěn staticky významně vyšší výskyt b. řepkového a k. šešulového na odrůdách žlutě kvetoucích v porovnání s bíle kvetoucí odrůdou řepky. Zároveň byl také významně vyšší výskyt těchto dvou škůdců na odrůdě, která má na jaře časnější fenologii a dříve kvete (při porovnání výskytu škůdců na žlutě kvetoucích odrůdách s rozdílnou fenologií). Kromě škůdců v době květu byla ranější žlutě kvetoucí odrůda řepky více preferována samicemi stonkových krytonosců, a to především k. řepkovým. Rostliny této odrůdy přechází na jaře dříve do dlouživého růstu a lákají tak samice ke kladení vajíček. Těchto poznatků lze využít v pěstební technologii výběrového ošetření odrůd řepky. Tato technologie funguje tak, že okraje pole jsou oseta časnější žlutě kvetoucí odrůdou řepky a na hlavní části pozemku je odrůda bíle kvetoucí, která má pozdní fenologii. Škůdci jsou přilákáni časnější odrůdou na okraj pole a při překročení prahu škodlivosti se okraje ošetří. Hlavní část pozemku je tak možné ponechat bez ošetření insekticidy. Tato pěstební technologie má pozitivní vliv na okolní prostředí ve smyslu snížení spotřeby insekticidů aplikovaných na pole. Díky snížení insekticidních vstupů jsou zároveň podpořeny přirozené mechanismy regulace škůdců v podobě jejich přirozených nepřátel (především blanokřídlých parazitoidů). Ti jsou schopni na ploše pozemku ponechané bez ochrany (bíle kvetoucí odrůda) regulovat populaci škůdce pod práh škodlivosti. Tato technologie je již řadou zemědělců úspěšně používána v praxi, a to především v podobě dvou žlutě kvetoucích odrůd s rozdílnou fenologií (obsev pozdní odrůdy ranější).

Budoucnost využívání této pěstební technologie vidím i z důvodu postupného zákazu stěžejních insekticidů, za které prozatím neexistuje adekvátní náhrada a pokud chceme zachovat zastoupení řepky v osevním postupu je systém jejího pěstování nezbytné inovovat. Nicméně pro úspěšné zavedení technologie využívající bíle kvetoucí řepku je nutná i reakce šlechtitelů, a to především přiblížení se vlastnostmi bíle kvetoucí řepky současným hybridům. Otázkou také zůstává vhodnost současné bíle kvetoucí odrůdy do nových systémů pěstování s menším počtem rostlin na plochu a širšími řádky. Osobně vidím také možný potenciál bíle kvetoucích odrůd ve zlepšení obrazu řepky v očích veřejnosti i médií. Je to možná naivní úvaha, ale vzhledem k tomu, že pozornost většiny lidí podobně jako škůdců je lákána žlutou barvou jejího květu, změna barvy ze žluté na bílou by mohla být příjemným překvapením a odvést každoroční několikatýdenní zvýšenou pozornost veřejnosti od žlutých polí k řešení důležitějších problémů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *