Ochrana hrachu proti strupovitosti

Strupovitost hrachu je celosvětově rozšířenou chorobou, která se významně podílí na snížení výnosů a kvalitě semen. Způsobuje ji komplex tří druhů hub: Ascochyta pinodes s teleomorfním stadiem Peyronellaea pinodes (dříve Mycosphaerella pinodes), Ascochyta pisi a Didymella pinodella (dříve Phoma medicaginis var. pinodella). Choroba postihuje všechny nadzemní části rostliny a je charakteristická tvorbou nekrotických skvrn. Informuje o tom ve svém článku publikovaném v časopise Úroda Mgr. Eliška Ondráčková, z firmy Agritec Plant Research, s. r. o., Šumperk.

Jak dále připomněla, Ascochyta pisi tvoří na rostlinách světle hnědé skvrny s tmavším ohraničením. Ve střední části nekróz se tvoří množství hnědočerných plodniček (pyknid), ze kterých se uvolňují spory infikující další rostliny. Ascochyta pinodes tvoří na nadzemních částech rostlin hrachu drobné černohnědé skvrny, které později splývají, napadené části zčernají a zasychají. Na odumřelých částech se tvoří pyknidy. A. pinodes může kromě nepohlavního stadia tvořit také pohlavní stadium Peyronellaea pinodes tvořící v pseudotheciích pohlavní spory – askospory. Zatímco nepohlavní spory – pyknidiospory se v prostředí šíří především deštěm, askospory se mohou šířit větrem a deštěm na delší vzdálenosti. Didymella pinodella, známá spíše pod názvem Phoma medicaginis var. pinodella nebo jen Phoma pinodella, způsobuje většinou kořenovou a krčkovou hnilobu a často se vyskytuje spolu s houbou A. pinodes. Na rozdíl od ní tvoří světlejší a větší skvrny s koncentrickou zonací. D. pinodella a A. pinodes mohou tvořit také klidové spory – chlamydospory, kterými v půdě dlouhodobě přežívají (nejméně pět let). A. pinodes byla dokonce izolována z půdy i po dvaceti letech od posledního pěstování hrachu.

Všechny tři původci strupovitosti se podle informací Mgr. Ondráčkové přenášejí osivem a zbytky napadených rostlin, D. pinodella a A. pinodes také půdou. Způsobují odumírání vzcházejících rostlin, růstové deprese a předčasné dozrávání. Redukují počet vytvářených lusků, počet semen v lusku a HTS. Přecházejí na dozrávající semena, snižují jejich kvalitu a semenářskou hodnotu. Výskyt, škodlivost a výše výnosových ztrát způsobovaných strupovitostí hrachu kolísá v závislosti na průběhu povětrnostních podmínek, lokalitě a odrůdové citlivosti. Šlechtění tolerantnějších odrůd a lepší pochopení možností integrované ochrany může vést ke snížení výskytu, závažnosti nebo perzistenci těchto patogenů.

„Ochrana hrachu před strupovitostí je nezbytnou součástí úspěšného pěstování hrachu. Pokud je to možné, měly by být upřednostněny odrůdy s alespoň částečnou rezistencí. Integrovaná ochrana zahrnuje kombinaci rezistence, vysoké kvality osiva, fungicidní ochrany a celkové agrotechniky,“ upozorňuje autorka článku.

Více informací se dočtete v únorovém vydání časopisu Úroda (2/2021).*

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *