Mokro horší sucha platí již stovky let

Výrazně mokrý průběh letošního ročníku je sice méně obvyklý, ale nikoliv neznámý. Velmi shodný ročník 1771 popisuje ve své kronice písmák František Jan Vavák. Mokré období tehdy trvalo tři roky, pro zemědělce a spotřebitele to znamenalo pohromu – prudký růst cen potravin a hlad. Dnešní zemědělci jen častěji zapadnou na polích s mechanizací a budou mít větší náklady na dosoušení produkce. Spotřebitel to pravděpodobně ani nezaznamená. Mimochodem, i tehdy řádila horečnatá choroba, na kterou se hodně umíralo.

Za těch 250 let se v zemědělství pochopitelně mnoho věcí změnilo. Jednou z nich je například vybudování meliorací, které omezily problémy s podmáčenými pozemky. Zvýšil se podíl ozimů, vzrostla ranost odrůd, pro zpracování půdy se používá výkonná mechanizace, takže se dá orat i tehdy, když by to s koněm kvůli suchu nešlo atd. Zemědělci, výzkumníci, šlechtitelé (a další obory) nakonec uspěli ve svém úsilí nedopustit, aby se hladové roky vrátily. Pohlédněme ale krátce do historie.

František Jan Vavák (1741–1816) byl milčický rychtář, český spisovatel a sedlák. V jeho pamětech z let 1770–1816 se věnuje řadě témat, mezi která patří i zemědělství a ceny komodit. Mokré období, které popisuje, začalo už v roce 1769. Kronika uvádí, jak na podzim vozy na cestách stály a formani do nich zapřahali deset až dvanáct koní, aby je vytáhli z bahna. I tak na některých cestách vozy řadu dní stály. Také se sklidilo málo sena, zničily ho deště a povodně, stejně jako otavy. Deštivá byla i zima 1769/1770.

Od 8. března začal padat sníh, který se udržel dva týdny a pak během tří dnů roztál, následkem byly povodně, zatopená pole a opožděné setí části jařin, dříve zaseté porosty byly silně poškozeny.

Není divu, že sklizeň byla špatná. „Okolo 31. července nejčasněj začaly žně, ale z dopuštění Božího byly velmi skrovné, obzvláště na žitách, která z většího dílu sekali netoliko hrabičními kosami, ale i trávními a tak jako seno domů vozili. Zajisté oblíbilo se pánu Bohu českou zem potrestati, neboť pro to jarní mokro, potom pro sedm neděl trvající sucho velmi velká byla všech věcí neouroda, “ píše Vavák. Další mokré období začalo na přelomu srpna a září a trvalo až do 21. září, takže se ječmen, proso a vikve sklízely až kolem 28. září a následující tři týdny. Špatná sklizeň znamenala růst cen. Další ročníky byly ale ještě horší a přinesly hladomor.*

Podrobnosti najdete v úvodní reportáži v Úrodě č. 9/2021.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *