Mohou nalézt archaické typy pšenic uplatnění i vedle „moderní“ pšenice seté – ano, nebo ne?

Ing. Václav Dvořáček, Ph.D.

Ing. Václav Dvořáček, Ph.D., pracuje ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně jako vědecký pracovník téměř 20 let. Od roku 2014 působí na pozici vedoucího týmu kvality rostlinné produkce. Zaměřuje se na hodnocení technologické a nutriční kvality genetických zdrojů obilnin a dále vývoj screeningových metod hodnocení jejich kvality s využitím blízké infračervené spektrometrie.

Za určitých podmínek lze na tuto otázku již v úvodu tohoto textu odpovědět kladně, ale musíme se na danou problematiku podívat podrobněji. Za archaické pšenice jsou dnes obecně považovány všechny pšeničné druhy, které neprošly cíleným procesem moderního šlechtění, tedy například pšenice jednozrnka, dvouzrnka, špalda nebo kamut. Definici ale vyhovují i tradiční staré krajové odrůdy pšenice. Tato formulace však není podle mého soudu úplně šťastná, protože specifické šlechtění a na něj navazující kvalitní udržovací a semenářská činnost má význam i u těchto archaických druhů. Je to jednak pro možnost stability jejich vlastností, jednak i pro legislativní deklaraci jejich původu a čistoty osiva. Podobný trend lze již spatřit i u pšenici špaldy.

Co tedy tyto pšenice mohou mít pro nás tak specificky lákavého? V očích standardního pěstitele a zpracovatele pšenice seté často téměř nic. S výjimkou jejich obecně dobré rezistence k běžným houbovým chorobám, jsou poléhavé, mají rozpadavé zrno, malý výnos i obvykle výrazně horší pekařské ukazatele lepku. Na druhé straně začleňování těchto pěstebně extenzivních druhů může mít svou logiku a perspektivu v souvislosti s plány EU v oblasti tzv. Zelené dohody (Green Deal), zaměřené vedle řešení klimatických změn i na degradaci půdy a snižování pesticidů v zemědělské výrobě. Jejich perspektiva tak nemusí být vhodná jen pro ekologické systémy hospodaření. Naopak by si zasloužila své rozšiřování i do konvenční produkce, kde může významně snížit zemědělský tlak na obhospodařovanou krajinu ať už z pohledu požadavků na průmyslová hnojiva, či aplikaci pesticidů. Zde asi největší překážkou budou stávající vyhranění bio-zpracovatelé a bio-konzumenti, kteří takovou „konvenční“ produkci nemusí akceptovat. Na druhou stranu lze očekávat možný zájem větších producentů a jejich možné výhodnější cenové politiky.

Hlavním atraktantem uplatnění těchto pšenic bude pro producenty a konzumenty jejich nutriční kvalita a specifická senzorika. Bylo již napsáno bezpočet méně či více seriózních srovnání o kvalitě zrna moderních pšenic, starých odrůd či dalších pšeničných druhů. Lze tak jen telegraficky potvrdit vyšší obsah bílkovin, o 20–30 % vyšší obsahy Fe a Zn, nižší glykemickou zátěž a snad z posledních studií s výjimkou špaldy i výrazně nižší podíl celiakálně reaktivního lepku, kterého je u diploidní jednozrnky až padesátinásobně méně v porovnání s pšenicí setou či špaldou. Tato kritéria jsou však vzhledem k běžné pestrosti naší stravy do určité míry jen marketingovým tahákem. Velmi důležité se mi z hlediska jejich většího uplatnění jeví jejich finální zpracování do senzoricky zajímavých a zapamatovatelných produktů. Ty pravděpodobně u řady konzumentů nebudou využívány ve stejné frekvenci jako běžné produkty z pšenice seté, ale zákazník si je rád příležitostně koupí. Významnou klientelou mohou být dále pro tyto typy produktů i hotelová zařízení a restaurace, v nichž by tyto jinak historicky výjimečné plodiny mohly dále podtrhovat kulinářský zážitek hosta.*

Ing. Irena Bížová

Ing. Irena Bížová pracuje ve společnosti Selgen, a. s., na Šlechtitelské stanici v Úhřeticích jako šlechtitelka ozimé a jarní pšenice. Součástí její práce je tvorba nových odrůd pšenice a práce na udržovacím šlechtění odrůd registrovaných.

Pšenice je plodinou, která je pro lidskou civilizaci zásadní už 10 000 let. V současné době je to nejpěstovanější plodina s plochou přes 220 mil. ha ročně, což je asi 28x rozloha celé České republiky. Celosvětově poskytuje zhruba 20 % spotřebovaných kalorií a bílkovin. S roční produkcí nad 750 mil. tun zrna představuje váhu téměř čtyř milionů plejtváků obrovských. Navíc žádná jiná plodina nedostala zprostředkovaně Nobelovu cenu. To z ní činí jednu z nejúspěšnějších plodin minulého i tohoto století. Během „zelené revoluce“ došlo díky šlechtění a následnému uplatnění nových odrůd nejen k překonání hladomoru, ale i ke snížení cen uvnitř a vně zemědělství.

Přestože by se mohlo zdát, že moderní odrůdy souvisí jen s venkovem, profit mají i obyvatelé měst. Došlo ke zvýšení mezd a snížení cen potravin globálně. Pěstování moderních odrůd s vyšším výnosem zachránilo velké výměry lesů a jiných přírodních ploch před přeměnou na produktivní zemědělskou půdu. Jejich přijetí provedlo rychlou inovaci zemědělství, které by nebylo dosaženo jinou technologickou změnou. V roce 1970 pokrývaly moderní odrůdy asi 20 % ploch v rozvojovém světě, v roce 2002 už 90 % všech ploch.

Poptávka po pšenici ve světě neustále roste, jedná se o nárůst 2–3 % ročně v rozvojových zemích a 1 % ve vyspělých zemích. Tomu by mělo zároveň odpovídat tempo zvyšování výnosů. To je vysoké v regionech s horšími přírodními a ekonomickými podmínkami, ale totéž neplatí pro jeho stabilitu, která je podmíněna vzděláním a převzetím nových technologií. Naopak v zemích se stabilním výnosem je požadavek zvýšení a zachování produkce navzdory tlaku chorob a abiotickým stresům při snížení agronomických vstupů. Pokud spočítáme výnos pšenice ve světě na pěstovanou plochu, bude to číslo 3,5 t/ha. V České republice byl v roce 2020 průměrný výnos zrna 6,37 t/ha. Výnos zrna pšenice jednozrnky je mezi 1,5–3 t /ha, výnos dalších archaických odrůd pšenice je obdobný. Navíc jejich výnos je mnohem variabilnější, než je tomu u moderních odrůd. Lehkou matematickou úměrou nám tedy vyjde, že k zachování potravinové stability nelze dělat krok zpět.

V čem ale vidím využití archaických odrůd já? O výnos se v různém poměru dosud dělila odrůda, vstupy a technologie. Nyní při každoročně se zvyšující poptávce po pšenici a snaze o snížení vstupů, se otevírá velká možnost pro šlechtění. Je třeba ale rozlišit šlechtění „revoluční“ a „evoluční“. V prvním případě vidím cestu ke zvýšení výnosu, snížení jeho variability během let, možnosti potvrzení rezistence k patogenům, introdukci genů, které mohou přispět k dalšímu jakostnímu využití, zvýšení využití půdního potenciálu, zefektivnění fotosyntézy, v druhém případě jsou jen vylepšovány archaické odrůdy. Ty jsou z mého pohledu důležité spíše jako genový zdroj nebo jako historické linky, ale i jako možnost pro dialog o produkci potravin. Pro mě je důležité a má smysl, aby se lidé zajímali a viděli, jak vznikají jejich potraviny, aby se propojil svět internetových portálů se světem šlechtitelů a zemědělců.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *