Editace genomu plodin a budoucnost zemědělství

Genové inženýrství právě prochází bouřlivou revolucí. V čem spočívá a co nabízí? A jakou máme šanci, že si budeme užívat jeho plodů? Těmito otázkami se zabývá prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc., z Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i., ve svém článku v únorovém vydání časopisu Úroda.

V článku se autor přes geneticky modifikované plodiny, které se na světě pěstují na ploše bezmála 190 milionů hektarů, dostává ke klasickému genovému inženýrství rostlin a editaci genomu. Zatímco klasické genové inženýrství rostlin spoléhá na metody, při kterých nemáme kontrolu nad tím, kde zamýšlené změny proběhnou, takzvané nové techniky šlechtění přinášejí do zásahů do DNA zásadní obrat v tom, že dovolují v genomu organismů přesně zacílit na vybrané místo, uvádí prof. Petr. Nástrojů pro editaci genomu je dnes k dispozici hned několik. Liší se především modulem pro vyhledávání cílových úseků DNA. Nůžky pro střihy do dvojité šroubovice zůstávají v principu hodně podobné. Starší nástroje pro editaci genomu využívají k vyhledávání vybraného místa DNA proteiny. Výroba takových nástrojů je ale komplikovaná, drahá a výsledek nemusí odpovídat vynaložené námaze a prostředkům, vysvětluje autor s tím, že od roku 2012 jsou k dispozici nástroje, které využívají k hledání v genomu krátké řetězce ribonukleových kyselin. Nejznámějším a nejpoužívanějším nástrojem z této kategorie je CRISPR/Cas9 označovaný v laboratorní hantýrce jednoduše jako „krispr“. Právě objev CRISPR/Cas9 spustil revoluci v genovém inženýrství, protože pracuje vysoce efektivně, spolehlivě, jeho výroba je poměrně jednoduchá a v neposlední řadě i levná.

Využití „krisprů“ slibuje zemědělství velké přínosy a může významně přispět k zajištění adekvátní výživy neustále se rozrůstajícího lidstva, domnívá se prof. Petr. Evropská odborná veřejnost je proto silně znepokojena přístupem Evropské unie ke genetickým modifikacím obecně a k editaci genomu zvlášť. Výnos Evropského soudního dvora z roku 2018 podrobil jakékoli zásahy do dědičné informace organismů pomocí nových technik velmi tuhé legislativní regulaci platné pro klasické genetické modifikace. Zároveň z této regulace vyjmul umělé navozování mutací radioaktivním zářením a chemikáliemi poškozujícími DNA.*

Více informací přináší článek prof. Ing. Jaroslava Petra, DrSc., z Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i., v únorovém vydání časopisu Úroda (2/2019, str. 11–12).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *