Alternativy ochrany polních plodin

Pesticidy hrají důležitou roli v zemědělské prvovýrobě a jen těžko si umíme představit pěstování některých plodin bez jejich pomoci. Podle dat Eurostatu se v Česku spotřebuje ročně méně než 2 kg účinných látek přípravků na hektar. To je sice více než v ekologicky smýšlejícím Rakousku, ovšem pod evropským průměrem a daleko za Německem či Švýcarskem. Nehledě na země, jako je Nizozemsko téměř s 6 kg/ha či jako jsou Kypr a Malta téměř s 10 kg/ha. Naše republika se tak řadí mezi země, které jsou v používání přípravků na ochranu rostlin relativně umírněné, což se odráží i na kvalitě tuzemských potravin, které při kontrolách Státní zemědělské a potravinářské inspekce často vychází ohledně reziduí pesticidů lépe než některé zahraniční. Tyto informace uvádí ve svém článku publikovaném v časopise Úroda Ing. Roman Pavela, Ph.D., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně.

Nicméně je podle tohoto odborníka skutečností, že přestože jsou naši zemědělci rozumní v používání pesticidů, stále se zvyšují obavy z jejich používání a nutno podotknout, že z mezinárodního hlediska jsou některé obavy oprávněné. Pesticidy totiž obsahují látky, které můžeme považovat za tzv. polutanty, tedy za látky, které mají v určitých koncentracích a délce působení škodlivý vliv na necílové živé organismy, včetně člověka. Navíc je s pesticidy často neodborně zacházeno, takže se obavy z jejich bezpečnosti ještě umocňují. Vedle přímého negativního vlivu účinných látek některých syntetických pesticidů na zdraví, vede nadměrné nebo nesprávné použití pesticidů také k vývoji rezistentních populací patogenů a škůdců, ke znečištění povrchových i podzemních vod, půdy a ovzduší. Neméně alarmující je i negativní vliv těchto látek na biodiverzitu přírody, především na snížení rozmanitosti a početnosti přirozených hmyzích predátorů či opylovatelů, uvádí dále Ing. Pavela.

Tyto problémy pak byly hybnou silou legislativních změn v EU, jejichž cílem je snížit spotřebu rizikových přípravků na ochranu rostlin na minimum a nahradit je alternativními a bezpečnými způsoby, tedy preventivními opatřeními a v případě nutnosti používáním environmentálně a zdravotně bezpečných přípravků. A přestože v současnosti již existuje řada alternativních „bezpečných“ přípravků, jsou často registrovány jen do sadů, vinic či zeleniny a zatím jen velmi málo jich je registrovaných do plošných plodin, jako jsou obilniny, řepka či brambory. Nicméně i zde jsou „první vlaštovky“, které Ing. Pavela ve svém článku stručně představuje.

Bezpečné přípravky na ochranu rostlin řadí do tří hlavních skupin: 1. biologické přípravky, někdy nazývané také jako biopesticidy (což jsou přípravky na bázi živých mikro- a makroorganismů), 2. botanické pesticidy (přípravky a pomocné látky, které jsou založeny na bázi účinných látek izolovaných z rostlin) a 3. základní látky (speciální skupina látek používaných především v potravinářství, které byly evropskou komisí uznány jako látky nevzbuzující obavy).

Závěrem konstatuje, že než dojde k celoevropskému využívání biologických či botanických pesticidů a základních látek v zemědělské praxi, uběhne asi ještě hodně času. A bez odvahy samotných pěstitelů, kteří by se sami chtěli aktivně zapojit do mezinárodní snahy zlepšit bezpečnost zemědělské produkce, to nepůjde. Pokud si někdo neví rady, jak začít, může se obrátit na poradenský servis VÚRV, v. v. i., nebo přímo na autora článku, který rád poskytne zájemcům odbornou radu.

Více informací přináší článek Ing. Romana Pavely, Ph.D., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně publikovaný v srpnovém vydání časopisu Úroda (8/2019).*

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *